Anežka
 |
„Pes k Vám vzhlíží, kočka Vás přehlíží. Jen prase na Vás hledí jako na sobě rovného.“
W.Churchill
Největší zvířecí pohodu u nás prožívá prasátko jménem Anežka. Pobíhá a rochní se skoro celý den po dvoře a na noc chodí spát do svého chlívku. Krmena je opravdu vším. J Její míchanice se skládá ze psího granulovaného krmiva, kuchyňských zbytků, šrotu, pečiva, ovoce a zeleniny.
Mezi obrázky se dozvíte více…… :)
Převoz prasátka na statek
podzim 2008
Anežka je malé prasátko, které Verunky kamarádka Anežka našla na internetu. Na aukro.cz o ní neměl nikdo zájem, protože podmínkou pro uskutečnění prodeje bylo, že neskončí na talíři, nýbrž že bude domácím mazlíčkem. Jelikož Verunka měla v úmyslu tuto podmínku beze zbytku plnit, jely jsme pro ni.
Dojely jsme do krásné vesničky a hledaly statek. Majitel už na nás mával z okna. Byla to typická rodinka, co má ráda zvířátka, měli asi dvacet kočiček, chovali koně a také prasátka na výkrm. A právě Anežka je pozůstatek jejich vykrmovacího období. Vedle Anežky prý vyrostlo pár generací prasátek, jen Anežka ne a ne vyrůst (věděla proč :) ).
Když se otevřel chlív, vyběhl růžový pejsek, kterému visela ouška přes oči, očmuchával zem, okusoval trávu a do toho si jen tak pro pořádek chrochtal. Celá rodina majitele, včetně tříleté holčičky, a již zmiňovaných kočiček se přišli s Anežkou rozloučit. Pan majitel o ní vyprávěl, že v létě spala jako pejsek na schůdku před vchodem do domu a vyhřívala se na sluníčku. A jak je malá, tak se jí nevšiml a málem na ní šlápl.
Když došlo na odvoz, ptala se paní Verunky, jestli ji dáme do pytle. A Verunka že ne, že máme Fanouše (Verunky přibližovadlo) a že ji dáme do kufru. Když ji nakládali, trošku se rozčilovala. Peníze za ni nechtěli, tak jsme jim nechaly pět set na krmení pro kočičky. Nastoupily jsme do auta a vyrazily na cestu.
Chvíli byl klid, když tu najednou Anežka začala trošku vyvádět a nadzvedávat víko kufru. Říkám Verunce, zastav, přesednu si dozadu a budu víko od kufru držet. Jenže to už jsme jely po dálnici a tam se zastavit nedalo. Tak jsem za jízdy přelézala dozadu, jenže mezitím už Anežka víko vyvrátila a napůl jí spadlo dovnitř. Víko jsem vyndala a Anežku drbala na zádech. Chtěla jsem jí uklidnit, a tak jsem jí krmila bábovkou, kterou jsem našla ve zbytcích pro zvířátka (Verunce jsem je dala před cestou do auta). Žrala to a trochu se zklidnila. Chtěla jsem jí zase trochu přivřít a tak jsem zapřela víko o zadní opěrky hlavy a nechala ji chvíli v klidu. Lehla si a snad usínala. Jak ale s ní to auto házelo, udělalo se jí nevolno a nebohou bábovku i s předchozím jídlem (nejspíše šrot) vyhodila na kobereček v kufru. Ten puch, co se linul autem, byl celkem nepopsatelný, vůně bábovky se smísila s kyselým zápachem zkvašeného obilí. Ač byla teplota venkovního ovzduší okolo bodu mrazu, jely jsme s otevřenými okénky. Do toho všeho ještě vykonala velkou potřebu….
Na statku jsme ji tedy s pomocí Káji vyložili, koberec jsme museli z kufru vystříhat a proudem vody vyčistit. Pak mě Kája odvezl na vlak do Prahy. Sednu si do přetopeného kupé a po chvíli ucítím puch jak z prasečáku, svetr i vlasy jsem měla řádně načichnuté Anežkou…. Myslím, že lidé si ode mě neodsedávali jen ze slušnosti.
Martina Vlachová
 |
 |
 |
||
 |
 |
 |
Anežka - veliké prasátko
Jednoho dne se měla přijet podívat na statek paní šéfredaktorka Šestáková-Vaculíková z Podbrdských novin.
Její návštěva byla domluvena na čtvrtou hodinu odpoledne. Anežka ten den pobíhala kolem nás a po chvíli se svalila před králíkárnu. Hned jsme vytáhli foťáky a zvěčnili jsme, kterak pomalu usíná v hřejivých paprscích odpoledního slunce. Když si k ní ještě Verunka přisedla, vznikla moc hezká fotka…. napadlo nás, tu kdyby šoupli do novin… ale jelikož paní šéfredaktorka přijede s fotografem, tak to asi neprojde.
Paní Šestáková-Vaculíková dorazila se svým malým synem a manželem fotografem. Verunka je prováděla celým statkem a šli se podívat i do ohrady. Ještě večer jsme paní šéfredaktorce poslali mail, kde byly počty zvířat na statku a připojili jsme spíš pro srandu i fotku Anežky s Verunkou před králíkárnou……
Největší překvapení ale přišlo, když Verunka jednou ráno vejde do trafiky a na pultu spatří fotku sebe a Anežky v objetí…. a to hned na první stránce Podbrdských novin. Čekali jsme malý článek na konci, nebo v nejlepším případě někde uprostřed. Byla to zrovna ta fotka, kterou jsme pořídili my. To, že bude Anežka s Verunkou na první stránce, nikdo nečekal, měli jsme obrovskou radost. A tak se Anežka s Verunkou staly mediálními hvězdami v okolí.
Martina Vlachová
 |
 |
|||
 |
 |
Jak Anežka zlobí
Naše Anežka je zvyklá, že když chodí po dvoře, sem tam jí někdo šoupne do rypáčku něco dobrého, obyčejně to bývá suché pečivo. A protože Anežka je chytré prasátko, dobře ví, odkud se ty dobroty berou. Lidé je nosí ze dveří domku a pak je rozdávají ostatním zvířátkům, tedy kozám, králíkům a ani psi jimi nepohrdnou. A tak Anežka postupem času pochopila, že když někdo vejde do domku, musí přece taky jednou vylézt ven! A to přinejlepším brzy a s něčím dobrým v ruce. A protože je netrpělivá, snaží se lidi přimět k dřívějšímu opuštění domku, než měli původně v úmyslu. Dělá to tak, že usilovně naráží rypáčkem do dveří a snaží se je rozrazit. V tomto je velice vytrvalá, a tak člověku často dojde trpělivost a něco jí před dveře donese. Jenže těžce vybojovaný rohlík v ní ve dvou sekundách zmizí a rány do dveří se ozvou nanovo……
Martina Vlachová
Anežčina bahenní lázeň
Při procházkách po dvoře dostane někdy Anežka chuť, jako každé správné prasátko, pořádně se vyválet v bahně… Pokud je venku mokro, má možnost rochnit se v blátě téměř všude. Je-li ale sucho, nezbývá Anežce nic jiného, než si bahenní lázeň zajistit sama. A tak chodí nenápadně kolem napuštěných kýblů s vodou, které jsou vedle vchodu do stáje. Když se nikdo nedívá, začne si je postupně zvrhávat. Tím si vytvoří dokonalé podmínky pro svou bahenní lázeň, do které se pomalu položí a začne se v ní válet.
Pohled na ní je úžasný, člověk se přistihne, že jí vlastně upřímně závidí tu její zvířecí bezstarostnost…
Martina Vlachová
Anežčin den
Každé ráno Anežku pouštíme po snídani na každodenní obhlídku po statku. Pokud je Anežka ten den líná, je zapotřebí například rohlíku, díky kterému ji dostaneme tam, kde jí chceme mít. Stačí jí ho ukázat a jde jako na vodítku. Jsou však dny, kdy žádného lákadla není potřeba, protože Anežka se své procházky
přímo dožaduje, doslova lomcuje dveřmi od chlívku. Pak je trochu problém jí dvířka otevřít, člověk si přitom totiž může pěkně skřípnout prsty. Když už se to nakonec povede, Anežka je vypuštěna a vyrazí do společnosti. Obejde celý dvůr, zdraví se s pejsky a kozami, jde se podívat i do stodoly. Tady si občas udělá ze slámy pelíšek, a to tak, že bere seno do tlamy a stele si ho pod sebe. Když už má řádně nastláno, svalí se pomalu do vlastnoručně načechraného sena a odpočívá. Pokud ji takto přistihneme, rádi jí drbeme na bříšku a v podpaždí hrstí slámy. Anežka se přitom začne všemožně nakrucovat, tak moc se jí slámová masáž líbí…..
Martina Vlachová
