Alice byla nalezena v roce 2018 mezi Točníkem a Žebrákem. Den před tím byla viděna na silnici, jak jde směrem od Kublova. Silnice mezi Březovou a Kublovem je po mnoho let místem, kde se vyhazují staří psi.
Protože se jednalo o starou fenu, dlouho jsme doufali, že je jen zatoulaná a vyzvedne si ji majitel. Stále velmi tesknila. Nakonec jsme její smutné psí vytí poslouchali skoro půl roku. Vždy když zahlédla ve vratech staršího člověka, začala se radovat a běžela vítat. Bohužel se pána nedočkala a museli jsme přijmout skutečnost, že patří k další frontě vyhozených starých psů, kterým umře pán a nikdo se o ně dál nechce starat. Její smutek se velmi poznamenal na jejím zdraví. Prodělala zánět dělohy, který i ve svém pokročilém věku dobře zvládla. Bohužel se nám Alici nepodařilo umístit do nového domova, a tak nalezla svůj nový domov u nás. Svůj čas převážně trávila spánkem v křesle a neunikl jí ani jeden drobeček, který upadl od stolu. Věříme, že na sklonku svého života byla spokojená. Její odchod nás velmi zasáhl. Zemřela na podzim roku 2021.

Brita je kříženka belgického ovčáka, k nám přišla v roce 2017 jako desetiletá. Majitelka si ji ze zdravotních důvodů nemohla dál ponechat a poprosila nás jestli by u nás Brita mohla dožít.
Brita, protože byla zvyklá na jednu paní a nic jiného v životě nepoznala, si na nás zvykala velmi pomalu. Trvalo jí dlouho, než zavrtěla ocasem z čiré radosti, začala nám důvěřovat a připojila se k naší psí smečce. Brita prodělala náročnou operaci, při níž byla vykastrována a byl jí odstraněn nádor. Dlouho se Brituška těšila dobrému zdraví, hlídala každé šustnutí na statku a svou ostražitostí v sobě belgického ovčáka určitě nezapřela! Bohužel ji stejně jako Akimovi, přestaly sloužit nohy a musela být na podzim roku 2021 uspána. 🙁

Akim se nastěhoval na statek zanedlouho po Benovi. Byl nalezen opuštěný ve Zdicích a majitel nebyl dohledán. Akim byl podobný Benovi, jen o trochu menší míru v kohoutku a o poznání klidnější povahy. Zato s Benem o vůdcovství v jejich malé smečce bojoval prakticky do té doby, než oběma ubylo sil. Takže za těch cca 10 let si vzájemně nesčetněkrát pocuchali kožíšky. 🙂
Akim se narodil nejspíše v roce 2003. Měl velmi přátelskou povahu a každého návštěvníka doslova miloval. Byl velmi chytrý a jednoho dne, kdy jsme ho omylem zavřeli za zahradou vzadu u pole, tak nelenil a obešel vesnici a zaštěkal si vepředu u vrat. 🙂 Nikdy nikam neutekl a do vysokého věku provázel rodiny s dětmi na procházkách, ale nohy mu stále hůře sloužily. Na sklonku roku 2020 zemřel ve věku 16 – 17 let.

Rozárka, kříženka německého ovčáka, k nám přišla jako 4 měsíční štěně od majitele. Měla velmi bázlivou povahu a byla vystrašená z lidí. Byli jsme jediní, ke komu se přiblížila. Nemohla odejít do nového domova. Zůstala. Během let si zvykla i na návštěvy statku a za pamlsek se nechala pohladit.
A dělala nám společnost dlouhá léta.
Měla mírumilovnou povahu a byla ve smečce jakým si  zdravotníkem. Vždy, když měl jakýkoliv pes ve smečce úraz, byla to ona, kdo dokázal celé dny nešťastníkovi lízat bolavé místo.

Společnost nám dělala 12 let a zemřela na počátku roku 2020.

Petruška k nám přišla od původní majitelky ve svých 4 letech, z důvodu neshody ve smečky.
Královská pudlice ihned zaujala u nás své místo a stala se věrným společníkem nás i dětí, které navštěvují naše programy a aktivit.
Nejde ani spočítat, kolikrát za svůj život vyvenčila do okolní přírody Bzové své malé i velké přátele. Kolikrát doprovázela děti ze škol při programech a trpělivě si nechala hladit kožíšek ze všech stran. Dokonce se starala i o vrh opuštěných koťat. Lízala je a věnovala se jim jako kočičí máma. 🙂 Zemřela stářím na Nový rok roku 2020 a dožila se téměř 16 let. Velmi chybí nám i návštěvníkům, kteří se na ni stále ptají.

Odrinka byla nalezena v Hořovicích na Valdeku, u nákupního centra na parkovišti. Když jsme ji našli, malé černé chlupaté 8 týdenní štěňátko, tak jsme se od prvního okamžiku tak zamilovali, že jsme prostě nemohli jinak a musela zůstat. Stala se třetím psím obyvatelem statku.

Odri se brzy stala nejoblíbenějším psem dětí, přátelská, milá fenka, která celým svým tělem dávala najevo, jak moc miluje každého, kdo překročí práh našich dveří. Její největší radostí bylo aportování míčků a příjezd autobusu plného dětí. Velmi ráda doprovázela návštěvníky na dlouhých procházkách.
Odešla nečekaně, rychle a ještě den před tím, než odešla do psího nebe, nosila celé dopoledne míčky dětem ze základní školy, které byly u nás na programu. Bylo ji  10 let, zemřela kvůli nádorovému onemocnění.
Odrinka byla zcela výjimečný pes.

Sára k nám byl umístěn od majitele, z důvodu jeho loveckého ducha, který se příliš neslučoval s chovem drobného hospodářského zvířectva. Sára původně pocházel z útulku a byl to kříženec německého ovčáka a huskyho.

Počátky nebyly jednoduché, protože se u nás musel naučit žít s ostatními psy a hospodářskými zvířaty, ale naše trpělivost byla odměněna. A to tím nejcharakternějším psem, jakého jsme kdy měli. Stal se brzy spravedlivým šéfem celé smečky a dokázal taktně, bez šrámu na kožichu začleňovat do smečky a ukázňovat psy útulkové, kterým jsme hledali nový domov.
Svým vzezřením budil respekt, uvnitř to však byl tak milý a přátelský pes, že nám ještě dlouho po jeho odchodu bylo smutno. Zemřel brzy v 6 letech, měl nemocné srdce. Velmi chyběl nám i své čtyřnohé smečce.

Ben společně s Akimem patřili k prvním psům, kteří k nám přišli, když jsme pořizovali statek. Ještě ani neexistovala Zvířecí pohoda a doslechli jsme se o opuštěném psovi, údajně kříženci dalmatina, který akutně hledá nový domov. A tak byl tady..“ kříženec dalmatina“, černý jako uhel s puntíkatou náprsenkou a tlapkami. Brzy nám došlo, že je to kříženec ohaře a majitelé ho dávali pryč z důvodu nezvladatelnosti. A Benem jsme si užili opravdu mnoho radosti. Byl vzpurný, dominantní a neměl rád kočky. Ale my jo  a na statku jich s námi několik žilo. Myslím, že asi kolem desátého roku svého života dostal rozum.
Ale byl to Pan pes a nikdy nikomu neublížil, miloval nás, lidi kteří k nám jezdili a miloval procházky.
Dožil se 16 let, umřel na sklonku roku 2018.

Zoro patřil s Benem, Akimem, Odri a Petruškou k první psí partě, která nás doprovázela v našich začátcích. Zoro byl anglický chrt, který k nám byl, už jako dospělý, umístěn od majitele. Zoro patřil k těm nejmilejším tvorům, kteří spatřili světlo světa. A to jsem se bála o kočky, o králíky i o kozy, ale Zoro nikdy nikomu neublížil. Věděl, že ve Zvířecí pohodě se nic neloví a nežere.
Netrvalo dlouho a Zoro se stal milým společníkem rodin při výletech a dětem při návštěvách statku. Moc se dětem líbil, protože se k němu nemusely ohýbat a pro mnohé byl veliký skoro jako koník.
Jeho přítomnost nám i návštěvníkům dělala radost  8 let. Zemřel věkem.

Haryka, křížence německého ovčáka, jsme odchytávali v červnu 2011. Pamatuji si to jak dnes, když jsem ho prvně viděla…Hubené, špinavé psisko, které vrčelo na nás i ostatní psy, jeho přibližný odhadovaný věk byl kolem 14 let, ale mohlo mu být klidně i více. Přes naši usilovnou inzerci a dlouhotrvající snahu najít původního majitele se nám nikdo neozval.

Haryk nebyl první ani poslední, kdo se tedy stal nedílnou součástí našeho sdružení, s neviditelným, ale přesto zřejmým označením „ neumístitelný“.

Na rok a půl mu bylo dopřáno, aby Zvířecí pohodu mohl považovat za svůj domov. Stal se z něj přátelský pes. Pomalu a důstojně vítal návštěvy, mile se dožadoval pohlazení a něčeho dobrého na zub. Haryk byl prostě vždy vidět, člověk si zvykl na jeho přítomnost a on nemohl u dění na dvoře chybět. Ke konci svého života oslepl. Byl to první pes, který u nás dožil a trvalo dlouho, než nás jeho odchod přestal bolet.