Naše práce s sebou nese hezké i smutné okamžiky. Na ty smutné se snažíme zapomenout a ty hezké nám dodávají sílu. Každý den se staráme o desítky zvířat, kterým zajišťujeme krmení a veterinární péči. Také získáváme zkušenosti, díky kterým jsme schopni naplňovat a vykonávat poslání naší organizace vždy o něco lépe. Když jsme s naší činností začínali, netušili jsme, co obnáší. Jaké je to přijímat úděl této péče, zvládat nápor, kritiku i finanční tíseň a se zvířaty prožívat bolest a někdy i smrt.
Jedna vzpomínka se nám právě vybavila a rádi bychom se o ní s Vámi podělili.
Ze soboty na neděli přesně v 1 hodinu ráno, nás vzbudilo vyzvánění telefonu. Telefonem, na kterém jsme kvůli nočním odchytům takřka nepřetržitě, nás vzbudila dálniční policie. Jsme jediní, kdo na našem přilehlém úseku dálnice, je schopný zajistit noční odchyt.
Tentokrát jsme dostali informaci o dopravní nehodě. V jednom z havarovaných aut zůstal pes. Jeho majitelé byli odvezeni do nemocnice.
Během chvilky jsme vyrazili. Přijížděli jsme s bušícím srdcem opatrně k místu nehody, a byli seznámeni se situací. Pomalu jsme šli k havarovanému vozu a začali slovně kontaktovat psa, žlutého labradorského retrívra s vytřeštěnýma očima. Krčil se v zadním prostoru vozu. Byl velmi statečný a na náš hlas reagoval dobře. Během chvíle se nechal pohladit, i když bylo vidět, že je stále ve stresu, z toho, co předtím prožil..
Manipulovali jsme s ním velmi opatrně, abychom mu nechtěně nezpůsobili bolest, v případě, že by měl vážné zranění. Sepsali jsme co nejrychleji protokol o předání psa a vyrazili zpět, abychom ho mohli prohlédnout. Celou cestu jsme na něj mluvili, brzy se uklidnil. Hlavou se nám vířila spousta myšlenek na jeho pány a jemu jistě také.
Psa jsme důkladně prohlédli a po zbytek noci hlídali. Přijal vodu, piškotku a vypadal, že se mu nic vážného nestalo. Pouze nás trápili zadní nohy, na které velmi špatně našlapoval, ale zlomené je neměl. Náraz musel být silný a pro něho bolestivý, že mohl způsobit takto topornou chůzi zadních nohou.
Ráno jsme byli připraveni jet na prohlídku k veterinárnímu lékaři. Ale k naší veliké radosti, se nám ozval majitel a psa si zanedlouho vyzvedl.
Bohužel nevíme, jak to s žlutým labradorským retrívrem dopadlo, ale to, že se oba shledali, bylo štěstí.
