Koťátko z Hořovic

Hořovicích ve Višňovce bylo dne 12.5.2018 nalezeno malé 3 týdenní koťátko. Mourovatá kočička byla v době nalezení čisťounká a dobře živená. Je zvyklá na lidi, doufáme, že někomu doma chybí a nepřiřadí se k zástupu nechtěných, lidmi odložených, koťat. Kdyby se o kočičku nikdo nepřihlásil, bude nabídnuta k adopci. Je zdravá, čistotná a určitě bude dělat hodným lidem radost.

Kocour ze Žebráku

Dne 7.5.2018 byl v Žebráku ve večerních hodinách odchycen bílomourovatý kocour. Potuloval se městem od včerejšího dne a připojoval se k lidem, evidentně je ztracený. Je přítulný a kastrovaný.

Zoro

Zoro patřil s Benem, Akimem, Odri a Petruškou k první psí partě, která nás doprovázela v našich začátcích. Zoro byl anglický chrt, který k nám byl, už jako dospělý, umístěn od majitele. Zoro patřil k těm nejmilejším tvorům, kteří spatřili světlo světa. A to jsem se bála o kočky, o králíky i o kozy, ale Zoro nikdy nikomu neublížil. Věděl, že ve Zvířecí pohodě se nic neloví a nežere.
Netrvalo dlouho a Zoro se stal milým společníkem rodin při výletech a dětem při návštěvách statku. Moc se dětem líbil, protože se k němu nemusely ohýbat a pro mnohé byl veliký skoro jako koník.
Jeho přítomnost nám i návštěvníkům dělala radost  8 let. Zemřel věkem.

Kocour Matýsek

V Hořovicích ve Višňovce byl nalezen kocourek, který se zřejmě někomu ztratil. Je čistotný, kastrovaný, mazlivý, zvyklý žít v bytě. Je po úraze, chybí mu konec ocasu a má tetování v uchu.

Haryk

Haryka, křížence německého ovčáka, jsme odchytávali v červnu 2011. Pamatuji si to jak dnes, když jsem ho prvně viděla…Hubené, špinavé psisko, které vrčelo na nás i ostatní psy, jeho přibližný odhadovaný věk byl kolem 14 let, ale mohlo mu být klidně i více. Přes naši usilovnou inzerci a dlouhotrvající snahu najít původního majitele se nám nikdo neozval.

Haryk nebyl první ani poslední, kdo se tedy stal nedílnou součástí našeho sdružení, s neviditelným, ale přesto zřejmým označením „ neumístitelný“.

Na rok a půl mu bylo dopřáno, aby Zvířecí pohodu mohl považovat za svůj domov. Stal se z něj přátelský pes. Pomalu a důstojně vítal návštěvy, mile se dožadoval pohlazení a něčeho dobrého na zub. Haryk byl prostě vždy vidět, člověk si zvykl na jeho přítomnost a on nemohl u dění na dvoře chybět. Ke konci svého života oslepl. Byl to první pes, který u nás dožil a trvalo dlouho, než nás jeho odchod přestal bolet.